Jdi na obsah Jdi na menu
 


Báseň 1                                Báseň 2

Hasiči jedou!                                              Nad krajinou žírnou bouře děsná.
Hoří!                                                          Blesky činí na mžik z noci den.
Hasiči jedou,                                              Hromu rachot budí lidi ze sna
stříkačku vezou!                                         a hlásného trubka volá ven.
Mají přilby, žebříky,
háky, smyčky, košíky.                                Bouře tichne, už jen v dálce hřímá...
Hasiči jedou!                                              však obec tone v záři rudé. 
                                                                  "Mé dítě - tam - na postýlce dřímá
Hoří!                                                          a uhoří - to stračné bude !"
Trubka zavolá,                    
oheň plápolá!                                              Zástup němý tázavě se dívá
Hasiči již spěchají,                                       Aj hasič po řebři již stoupá
na stříkačku sedají.                                     chvíle věčná, radostná i tklivá -
Trubka zavolá!                                           máť na rukou již dítě houpá.
                 
Hoří!                                                          "Jak odměním se tobě - a Vám všem -
Žáru nedbají,                                              za své drahé dítě jediné ?"
pilně stříkají.                                               "Nežádám mzdy, neboť vykonal jsem, 
                                                                   co každému z nás je povinné!"
Oheň již uhasili,
jmění, život spasili
žáru nedbají.

Nazpět!
Hasiči milí
již se vrátili!
Až já budu velký sám.
k hasičům se také dám.
Hasiči milí!